Jako někdo, kdo vyrůstal v katolické rodině, měl jsem k víře blízko. Během dospívání jsem pochopitelně začal vnímat některé nedostatky církevních dogmat, a tak jsem se začal poohlížet po alternativách. Skončilo to tím, že jsem začal závidět všem, kteří jsou schopni v něco věřit. Jestli totiž existuje bůh, bohové nebo nevysvětlitelné přírodní síly, já o nich nic nevím. Ale kdyby náhodou, jsem pokřtěný.
Rád sleduji debaty o budoucnosti automobilového průmyslu.
Zejména v souvislosti s elektromobily. Pro někoho vražda fungující
ekonomiky, pro jiného jediná možnost, jak zmírnit klimatickou krizi. Pro mne
jsou elektromobily auta poháněná elektromotory. Máte-li dost peněz, můžete si
nějaké koupit. Pokud navíc ještě žijete v rodinném domě (a zbyly vám
peníze), mohli byste si pořídit solární panely. Pak budete jezdit zadarmo.
Nepočítáme-li náklady na provoz auta (pojištění, pneumatiky, servis) a cenu
solárních panelů. Není to rozhodně špatné řešení, jen není pro každého.
V souvislosti s elektromobilitou se často řeší
nové automobilky a jejich flexibilita ve srovnání se zavedenými koncerny. Inu,
nemít odbory se v tomto ohledu vyplatí. Minimálně pro majitele takových firem.
A pakliže nepracujeme v odvětví, které je nějakým způsobem navázáno na evropský
automobilový průmysl, můžeme se na zkostnatělé automobilové koncerny dívat skrz
prsty a s pohrdáním. Schválně si to zkuste. Včera jsem to asi hodinu
trénoval a musím říct, že to není nic snadného. A to jsem u toho ani nemyslel
na evropskou ekonomiku.
Dalším tématem spojeným s elektromobily je autonomní řízení.
Svěříte volant algoritmům a svět je najednou bezpečnější a doprava plynulejší.
Ponechme stranou úspěchy a neúspěchy různých systémů. Jaký vliv by to mohlo mít
na dopravu? Umí se 20 elektromobilů bez řidiče vlézt do prostoru, který zabere
jeden autobus? Ať už to jezdí samo nebo ne, ať už to jezdí na fosilní paliva
nebo třeba na gumové medvídky, auto je pořád auto. Se všemi výhodami a nedostatky.
Jestli v AI řízených elektrovozech je naše zářná budoucnost, pak máme
opravdu zvláštní představy o tom, jak by měla budoucnost vlastně vypadat.
Jsem poněkud skeptický. Mám za to, že to je to nejlepší, co
mne naučila katolická církev (v čele s naším papežem, je to má veliká
vina, zdrávas). Obdivuji všechny, kdo se nebojí věřit. Ale při sebelepší vůli
se k nim nemohu přidat. Mohu díky tomu být pořád příjemně překvapený, ať
už se stane cokoli.