Mám to slovo rád. Dovolená. Je tak libozvučné. Dovolená. Mohl bych si ho zpívat. Dovolenááá. Anebo raději ne. Každopádně za pár hodin mne čeká návrat domů. Ještě štěstí, že Brno bývá během léta docela prázdné. Hodlám těch pár hodin předstírat, že mám stále ještě… Dovolenou. Potom začne pondělí.
Každý konec se dá k něčemu využít. Silvestr k předsevzetím a slibům, jak tentokrát už určitě budu jíst míň čokolády. Konec dovolené lze označit za ideální čas pro drobnou změnu stereotypu. Mohl bych třeba chodit dřív spát a připravit se tím pádem o čas na čtení. Anebo dřív vstávat a začínat den nějakým cvičením, abych nejpozději v poledne padl únavou, protože nejsem zvyklý na pět hodin spánku a následnou fyzickou aktivitu. Jisté je, že já těchto možností nevyužiji. Ale mohl bych. A potenciál je to nejdůležitější.
(dovolená) Pořád to zní dobře. Asi počkám, až kolem mne nikdo nebude a přeci jen si z toho udělám nějakou zpívanou modlitbu.