Nesnáším, když se… Už asi dvě hodiny přemýšlím, jak pokračovat. Ještě další hodinu a nejspíš začnu řešit, jestli to má vůbec smysl. Mohl bych si vybrat cokoli, co se dá nesnášet, ale nějak se mi nechce. Za celý den jsem nepotkal jediného člověka, a tak mám dnes všechny a všechno rád.
Nepochybuji, že se to zítra změní. Ale dnes, dnes jsou
všichni fajn. Možná ne na Twitteru, ale proč si kazit hezký den? Co se vlastně
teď na Twitteru (a jinde) řeší? Nejspíš něco banálního. Je fascinující, jak
snadné to je. A jak obtížné je rozhodnout se trávit čas něčím smysluplnějším.
Třeba zíráním do zdi (protože jsem tento týden maloval, mám se čím kochat a
cítím jistou potřebu to neustále připomínat).
Mohl bych se zkusit pohádat sám se sebou. Ale nebaví mě to.
Ať už je tématem cokoli, stejně vždycky vyhraju. Takže si místo toho
pravděpodobně přečtu nějakou dobrou knihu. Naštěstí jich mám víc, a tak mne
čeká dlouhé vybírání. I tak lze trávit volný čas.
Cokoli, jen abych nemusel jít spát.