„Mám ráda ošklivá zvířata. Čím ošklivější, tím lepší.“
„Mami, co je tohle za zvířátko?“
„Co? Já nevím. Třeba prase.“
Miluji návštěvy zoo. Vsadím se, že někteří se tam jezdí dívat na návštěvníky. Obzvlášť v letním měsících je tam z čeho vybírat. V zimě na zvířata, v létě na lidi. Třeba na ty, co si nečtou cedulky a nikdy neviděli tapíra čabrakového. Nesoudím, jen konstatuji. Tito lidé mohou mít natolik těžký život, že nějaký tapír se vyskytuje pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Možná pracují na nějakém tajném projektu, jehož cílem je usnadnit lidstvu život. Anebo usnadnit JIM jeho kontrolu. Někdo by mohl říct, že tyto dva cíle nejsou zase až tak daleko od sebe.
Chodit do zoo s dětmi z vás dělá pouhý doprovod. Buď je tempo prohlídky příliš pomalé nebo rychlé. Anebo se soustředí na mraveniště u cesty a vy nemůžete dostatečně rychle zjistit, o jaký druh se jedná. A přesto existují situace, kdy je lepší mít s sebou dítě. Tak například není nikomu podezřelé, že kupujete plyšové hračky. Pro děti samozřejmě. Pro děti všech věkových skupin.
Další výhodou je srovnávání. Ať se snažíme sebevíc, vždycky nás nakonec přemůže posedlost srovnávat vlastní potomky s těmi cizími. Stejně jako oni řeší, čí rodina má rychlejší auto, kdo má doma víc jader v procesoru, vy nenápadně pozorujete cizí děti a těšíte se z každého záchvatu vzteku a z každého hysterického pláče. Jednak proto, že vaše dítě v tom není samo (a čím víc, tím menší je šance, že všichni ti rodiče budou špatní, že?), ale hlavně, vaše dítě si teď hezky hraje. Ano, je to hnusné, ale je vám to jedno. Stejně víte, že nejpozději do hodiny poskytnete ostatním rodičům úplně stejnou útěchu. Je to vlastně takový výměnný obchod.
Troufnu si tvrdit, že minimálně v létě neexistuje nikde větší koncentrace lidí, kteří by nejraději byli někde úplně jinde. Možná proto do zoo chodím tak rád. Prohlížím si místa, která budou v zimě prázdná. Ano, často se to týká i výběhů se zvířaty, ale člověk nemůže mít všechno.
Mimochodem, byl to Lasius niger.