Jsem fascinován osudy ostatních. Může se stát, že jsme spolu několik měsíců či let nemluvili a najednou vám napíšu. Ano, je to zbytečné a nikdy se nic nedozvím. Ale čas od času trpím komunikačním deficitem a nic lepšího mne nenapadá.
- Ahoj, jak se vede?
- Ahoj. Potřebuješ něco?
- Ne, jen jsem tě chtěl pozdravit
a zeptat se, jak se ti daří.
- Aha. OK. Fajn.
- Ahoj, jak se vede?
- Ahoj. Dobře. Tobě?
- Celkem fajn.
- Konečně ses přišel omluvit?
- Za co?
- Sbohem.
- Ahoj, jak se vede?
-
- Ahoj, jak se vede?
- Nazdar! Dobře. Jak tobě?
- Celkem fajn.
- To je fajn. Hele, zrovna teď
nemám moc času, musím do úterka dopsat další kapitolu. Říkal jsem ti, že dělám
na další knize? Ne? A konečně vyšel ten text v Pevnosti o Bozích z tvarohu.
Četl jsi to? Bylo to v minulém čísle, a to už asi neseženeš… Počkej, pošlu
ti fotku. Dostal jsem výtisk zdarma. Je to blbý časopis, ale zase tak špatný
není. Jo, teď toho mám hodně. Víš, že mi pořád lidi píšou, abych pokračoval v Nadmořském
trápení? Nevím, jak bych měl pokračovat. Ale třeba něco vymyslím během
dovolené. I když, zase tak moc dovolená to nebude, beru si notebook. To víš, knihy
se samy nenapíšou, ha ha. Tak zase někdy.
Nevím proč, ale stejně jim zase
do roka napíšu.