Pracujeme, abychom zapomněli, že nevíme, co s volným časem (nebo tak něco)

Moc rád se chlubím, je-li čím. Chtěl jsem si během dovolené udělat čas na čtení a nečekal jsem, že by se mi to tak moc povedlo. 254 denně přečtených stran (v průměru) a celkově 5 knih. A protože během volna se hodí trochu experimentovat, ne všechno byla fantastika.

Zpočátku jsem s tak velkým prostorem pro čtení nepočítal. Takže jsem si dal fantasy a sci-fi, abych zůstal u svých oblíbených žánrů. A abych se náhodou neztratil někde, odkud mne budou ještě v půlce srpna tahat urgence na recenze, které dlužím. Když se mi povedlo dočíst druhý titul, napadlo mne, že bych se mohl inspirovat místem dočasného pobytu. Následovala detektivka, antiutopie (inspirace nebyla doslovná) a nakonec i kniha o Karlu Gottovi. Za tu poslední může tchánova poznámka kritizující autora za přehnaně bulvární obraz božského Káji. Chtěl jsem vědět, zda bych s ním souhlasil.

Občas si říkám, že bych si mohl k přečteným knihám něco poznamenat. Výjimečně se o nich zmíním v deníku, většinou ale zůstávají pouze odkazem na profilu v Goodreads a tu více, tu méně jasnou vzpomínkou. Zatím stále ještě nemám dost času na čtenářský deník (nebo cokoli, co by ho připomínalo). Ale kdoví, letošní rok ještě neskončil a čeká mě spousta změn v každodenním stereotypu. Možná se k tomu nakonec dostanu.

Teď je ale nevhodné cokoli plánovat. Chystá se můj návrat do pracovního procesu, takže bych se na to měl náležitě připravit. 5 knih je fajn a bude se na to dobře vzpomínat, až poprvé otevřu přeplněný Outlook a začnu si číst o minulém týdnu. Jako kdybych se už těšil…