První den dovolené je nejlepší. Cestujete, jste unavení a tudíž vám kromě trpělivosti chybí i jakékoli očekávání. A byť máte dost práce s vybalováním a ubytováváním se (důležité je nabít si Kindle), nejspíš vám zbyde dost času a energie na alespoň malou procházku. Jen se tak trochu projít. A právě tento okamžik se dá počítat jako úplně nejlepší část celého pobytu.
Pivo, guláš a setkání starých Zetorů. Škoda, že o těch veteránech nevím vůbec nic. Jsou staré a pořád fungují. Možná proto, že jsou to v podstatě jen motory na kolečkách. (Ale ten zvuk, pane, ten je mnohem lepší než dělají ta dnešní auta) Stále je můžete vzít na pole. Většina majitelů to prý dělá. Ani se nedivím, že na setkání starých traktorů chodí víc lidí než na setkání starých traktoristů.
Pivo, guláš a děti. Vzít si s sebou nějaké další dospělé osoby navíc má výhody. Člověk se stihne občerstvit, než si jeho pozornost vyžádá jeden z potomků. Ostatně těm většinou stačí ty staré stroje. V tomhle jsou děti úžasné. Žádná diskriminace. Stejně jako na tyto veterány, zíraly by i na novou sérii John Deer nebo New Holland. Ne, neobtěžoval jsem se zjišťovat, kolik nových verzí traktorů Zetor ještě dělá. Vím, že propouštěli a může za to Green Deal (nehodlám to nijak komentovat, protože vím, že vždy je lepší mít nějakého externího viníka), ale dál jsem se nedostal.
První den dovolené je únavný a zároveň hrozně fajn. Od toho následujícího máte určitý program, ale teď je to všechno jedno. Může to být výborná dovolená, může to být nezapomenutelná katastrofa. Ale pořádně to začnete zjišťovat, až když se probudíte. A k tomu je třeba nejdřív jít spát. Do té doby žijete v absolutní nejistotě. A co je krásnějšího než časově omezená nevědomost?