Rodiče se umí bavit i o jiných věcech, než je rodičovství. Ale dřív nebo později se každý rozhovor stočí k dětem. Děti jsou fajn. Dokonce i když jsou vaše. Pokud vás okolnosti nenutí vzít je na dětské hřiště…
Mít dvě děti není povinnost. Jedno je super. Žádné neznamená
automaticky problém (pokud nezačnete chodit na testy plodnosti). Ale dvě děti
jsou fajn. Často proto, že jich není víc, ovšem každý má čas od času nárok na
to být unavený, ne? Zrovna teď jsme si vyzkoušeli, jaké to je dočasně snížit
počet nezletilých osob v domácnosti o polovinu. Stačilo nechat syna
přespat u kamaráda. Ač jsou oba potomci v určitých situacích poměrně
hluční, tentokrát bylo doma ticho. Nejspíš si ty dva přejmenuji na Příčina a
Následek. Do jisté míry by to leccos vysvětlilo.
Jsem samozřejmě rád, že syn má tak dobrého kamaráda. A vůbec
by mi nevadilo, kdyby jeho sestra měla stejné štěstí. Když jsem já byl malý
(ano, už jsem ve věku, kdy si taková prohlášení mohu dovolit), moji přátelé bydleli
hned vedle. O nějakém přespávání nemohla být řeč. Na druhou stranu, v domě
s velkou zahradou a blízkým železničním koridorem, kde se výtečně hrálo na
schovávanou to nebyl zase takový problém. Rodiče si večer jenom přepočítali
potomstvo a ujistili se, že se jim vrátili ti praví.
Jsou situace, kdy je toho ještě víc a zapůjčení jednoho dítěte nestačí. Hádám, že takhle vznikly letní tábory. Pochopitelně je hezké, když jsem dětmi vnímán jako někdo důležitý. I když občas jen proto, abych jim vysvětlil, kde je maminka a proč se vrátí až večer. Maminka se totiž v rámci znovuobjevování svých koníčků pustila do víkendového ježdění vlakem. Jen ona a fototechnika. A je z toho tak nadšená, že mi doporučila, abych si to taky vyzkoušel. Problém je, že moje koníčky většinou vyžadují, abych zůstal doma. Anebo bych mohl jít do čajovny přes ulici. Což by bylo finančně náročnější. Takže jsem toho názoru, že všichni si zaslouží mít opravdu dobré přátele. Pokud možno s pokojem pro hosty.