Z nějakého důvodu jsem se nedávno rozhodl, že vymaluji
ložnici a koupelnu. Tehdy to vypadalo jako dobrý nápad. Jak rád bych teď využil
stroje času a šel nadávat sám sobě. Mám ale dojem, že kdyby taková možnost existovala,
většina z nás nedělá nic jiného. Místo seznamu knih mám teď seznam úkolů.
Alespoň jsem si koupil kávu do zásoby. Zvláštní, jak spánek je to první, co jsme
ochotni obětovat.
Mít tak víc času… Zrovna včera jsem se ptal ve své oblíbené
čajovně, kam chodím pro nejdůležitější suroviny (kávu, tabák, uhlíky, občas
dokonce i čaj). Jestli by nechtěli začít prodávat čas. Mohli by ho mít podobně
jako čaj, v plechových nádobách pečlivě vyrovnaných na polici. Místo
odpovědi se mne zeptali, jestli chci platit kartou.
Snad si nebudu muset hledat novou čajovnu…