Patříte k produktivní generaci a chcete si zavzpomínat na doby, kdy bylo připojení k internetu luxusem? Trpíte prokrastinací a zajímá vás, jak zlepšit svou pozornost a soustředění? Rádi byste si alespoň na chvíli vyzkoušeli, jaké to nemít k dispozici notifikace všech těch sociálních sítí, kde vlastně ani nechcete být, ale je vám líto si mazat profil (a když už tam máte profil, samozřejmě se čas od času podíváte, co je tam nového)? Taky se chcete naučit psát takhle dlouhá souvětí?
Řešení nejspíš existuje, ale já ho nemám. Chtěl jsem
navrhnout, abyste si vypnuli internet, případně počkali na nějaký výpadek připojení.
Jenomže kdo dnes nemá mobilní data? Zničil jsem si celý úvod. A ještě ke všemu
přemýšlením. Ach jo. Zkusme to znovu:
Práce z domu je fajn. Jestli byl v něčem Covid
opravdu pozitivní, tak v tom, jak nás (ne všechny lidi, jen nás) přinutil
přesunout své kanceláře domů. A ačkoli někde už se vrátili k předchozímu systému,
můj zaměstnavatel zatím jen doporučuje občas se ukázat v kanceláři. Možná proto,
abychom manažerům připomenuli, že nás nechtějí vídat každý den. Funguje to skvěle.
Pokud funguje internet. Práce z domu bez internetu je trochu… Řekněme, že
to vyžaduje určité profese.
Kdo by neznal klasické pokusy o zprovoznění nefungujícího
zařízení jeho vypínáním a zapínáním v určitých intervalech, zatímco se modlíme
ke všem svatým, aby to tentokrát z nějakého důvodu vyšlo? Nejsem nějak
zvlášť technicky nadaný, ale jako zaměstnanec telekomunikační firmy bych měl
znát alespoň základní diagnostické kroky. Vypnout, zapnout. Modem, router, pracovní
počítač, osobní počítač, tablet, ledničku (je na ní router a už jsem zažil i šílenější
opravy, které fungovaly). Všechno odpojit od kabelů, zkontrolovat je a opět
zapojit. Diody na modemu ukazují, že lednicí to nebude. Stránky mého poskytovatele
internetu (mobilní data jsou super) neevidují žádnou mimořádnou situaci na
zadané adrese. Pro jistotu zkontroluji i tu adresu. Chci se dostat na
zákaznickou podporu, ale už je lehce po deváté večer, a tak si povídám jen s automatem.
Jednou by měl někdo dát do spojitosti počty násilných činů ve vztahu k rostoucí
automatizaci zákaznických linek. Do 24 hodin se mi někdo určitě ozve. Čas na
plán B.
Mám k dispozici poměrně velké množství mobilních dat a
když se opravdu hodně snažím, zvládnu jich vyčerpat čtvrtinu. Teď se mi to
hodí. Zapínám hotspot a připojuji pracovní počítač. Všechno funguje. Kromě
Outlooku a MS Teams. Zopakuji si restart počítače, spouštím oba programy v nouzovém
režimu a tiše (děti už spí) nadávám. Nakonec zbytek pracovního dne dokončím přes
služební telefon. Není to ideální, ale složitější úkoly počkají na zítra a toho
snazšího není zase tolik.
Po (definitivním) vypnutí pracovního počítače si dovolím
zavzpomínat na časy, kdy jsem se k internetu dostával jenom před začátkem první
vyučovací hodiny na střední škole. Nebo v internetové kavárně. Pustím si hudbu
(jsem staromódní, takže žádný stream) a sáhnu po knize. Stejně jsem ji chtěl už
dočíst.
Pamatuji si, jak jsem si jednou polil laptop černým čajem.
Byl jsem z toho tak zdrcený, že jsem si sedl na postel a dvě hodiny jsem
psal. Tehdy jsem si ještě myslel, že umím psát. A měl jsem na to dvě hodiny.
Teď mi stačí přesvědčení o svých čtenářských schopnostech. Tedy, že umím poznat,
jestli ta kniha stojí za to, nebo ne. Nestojí, ale dočíst ji musím.
Hned ráno kontroluji stav a ejhle, internet funguje. Mám
dojem, že případný hovor s podporou bude velice krátký.